Autor: P. Václav Fojtík | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Mateřskou řečí | Májové úvahy nad evangelijními slovy Panny Marie | 2026
Datum napsání:
26.05.2026
Zamyšlení na 26. května
Mocné sesadil z trůnu › Lk 1, 52.
Součástí Mariina chvalozpěvu jsou i tato slova: Mocné sesadil z trůnu. (Lk 1, 52) Jsou vyjádřením toho, že člověku nic neprospěje, i kdyby získával všechna bohatství světa, ale nebyl zadobře s Bohem. Nakonec po životě časném, po všem tom sezením na nejrůznějších trůnech a židlích, předstoupíme před trůn, z něhož vyrážejí blesky, hlasy a hromy (Srov. Zj 4,5), jak se to popisuje v knize Zjevení. A tomu, který sedí na trůnu, nejvyššímu Bohu, se klanějí všichni, kteří se před něj dostanou a volají: Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky. Amen. (Zj 7,12)V devětačtyřicátém žalmu čteme nádhernou modlitbu a popis toho, jak to je a dopadá s tím, kdo je mocný před světem, ale není bohatý před Bohem:
Slyšte to, všechny národy, poslouchejte, všichni obyvatelé světa, prostí i vznešení, bohatý stejně jako chudý! Má ústa pronesou moudrost, z úvah mého srdce (vyprýští) znalost. Nakloním svůj sluch k průpovědi, za zvuků lyry zjevím svou záhadu. Proč bych se měl bát za dnů neštěstí, když mě svírá zloba nepřátel, kteří spoléhají na svůj majetek a chlubí se přemírou svého bohatství? Vždyť nikdo sám sebe nevykoupí, není s to zaplatit Bohu své výkupné. Cena života je příliš veliká, nikdy nebude stačit, aby člověk žil navěky a neviděl zkázu. Neboť uvidí, že umírají moudří, že stejně hyne pošetilec i hlupák a zanechávají své bohatství jiným. Hroby jsou jejich domovem navěky, jejich obydlím po všechna pokolení, i když svými jmény nazvali celé země. Nesetrvá totiž člověk v hojnosti, podobá se dobytčatům, která hynou. Takové je chování těch, kteří důvěřují v sebe, takový je konec těch, kteří se těší ze svého údělu… Neboj se, jestliže někdo zbohatne a vzroste majetek jeho domu. Až zemře, nic si s sebou nevezme, nesestoupí s ním jeho jmění. I kdyby si za svého života liboval: „Budou tě chválit, že sis to dobře zařídil,“ přece se připojí ke svým předkům, kteří navěky neuzří světla. Člověk, který žije v bohatství a neuvažuje, podobá se dobytčatům, která hynou. (Žl 49,2-14.17-21)
Kéž dokážeme počítat naše dny, kéž nezapomeneme, že nazí jsme na svět přišli a nazí z něho jednou odejdeme.
Panno nejmoudřejší, Maria, oroduj za nás!
